Přirozená komunikace
Přirozená komunikace, horsemanship, Pat Parelli, Honza Bláha, Václav Bořánek, Václav Vydra... Všechna tato jména slýcháme poslední dobou kolem sebe stále častěji. Čím to? Dalo by se snad říci: přirozená komunikace = trend dnešní doby? Snad. Jednou stranou koňáků vychvalována, druhými zatracována. Klady horsemanshipu už jsme vyzdvihli mnohokrát. Je však nutno kouzlo tohoto slova vynášet do takových výšin? Co si vlastně pod tou přirozenou komunikacípředstavit? Musíme být nutně absolventi kurzu Honzy Bláhy, abychom se mohli stát skutečnými horsemany? Papírově jistě, avšak s koněm se můžeme přirozeně bavit jakkoliv, hlavně, aby nám rozuměl.
Přirozenou by se tedy dle mého názoru dala nazvat jakákoliv komunikace, během které se snažíme o porozumění s koněm. A způsobů může být nesčetně. Každý kůň je jiný, proto tedy i každá komunikace se liší. Avšak pravda, základy, vycházející znaučeného chování koně, jeho instinktů a strachu z predátorů, se v zásadě ve všech výše jmenovaných školách neodlišuje. Cílem je, aby s koněm byla možná bezpečná práce, abychom se ho mohli všude po těle bez rizika kousnutí či kopnutí dotýkat, abychom ho mohli vodit, uvázat, a celkově s ním dokázali bez problémů fungovat jak ze země, tak ze sedla. To je základ. Kdo chce dosáhnout se svým koněmharmonického přátelství, musí již jeho chování studovat víc, s koněm trávit více času a snažit se ho více a více poznávat.
Zakladatelé horsemanshipu
Podíváme-li se do historie, kolébka horsemanshipu se nachází v Americe v Ohiu, a první horseman žil již v polovině 19. století - jmenoval se John Salomon Rarey. Byl prvním takzvaným krotitelem agresivních koní. Na jeho práci navázal bohužel až o sto let později Tom Dorrance, který kvůli malému vzrůstu neměl dostatek fyzické síly, a tak začal řešit, jak se s koněm lze domluvit nenásilně. Dalším, dnes stále aktivním trenérem, navazujícím na Toma, je Ray Hunt. Propaguje hlavně výcvik lidí, který je prospěšnější než náprava koní. Dále můžeme mezi horsemany této kvality zařadit například Bucka Brannamana či Leslie Desmond, oba studenti Raye Hunta.
Pat Parelli
Bavíme-li se ovšem opravdu o PNH (Parelli Natural Horsemanship), musíme připsat zásluhy Patu Parellimu, který tyto metody práce s koněm jako první popsal a ukázal světu. Podstatou jeho učení je naučit člověka koňské řečí, nikoliv naopak. Tentosavy systém je složen z několika levelů - úrovní. Základním levelem č. 1 jePartnership, zahrnující Sedm her, které koně v přírodě používají k vytvoření přátelství a dominance mezi sebou. Tyto hry jsou jakýmsi základním kamenem pro budovánídůvěry a respektu. Další dvě úrovně jsou již poměrně obtížné, stále je však lze natrénovat doma. Level č. 2 Harmony objevuje pozitivní a zábavné impulsy a reflexy. Třetí level - Refinement, řeší respekt, impuls a flexibilitu, komunikace se stává jemnou až neviditelnou. Další úrovně č. 5 až 10 již bohužel nemohou být studovány doma, ale dá se dosáhnout až k levelu Ultimate Unity - maximální jednota.
Jediný Patem osobně vyškolený lektor PNH u nás je Honza Bláha, pořádající pro zájemce dostatek kurzů.
Mezi další propagátory a učitele horsemanshipu v ČR, učící se v Americe u Raye Hunta či Bucka Brannamana, patří Milan Kovář, popřípadě Václav Bořánek.
Monty Roberts
Jako další možný způsob přirozené komunikace můžeme označit metodu Montyho Robertse, takzvané napojení, které taktéž vychází ze studií přirozeného chování koně a jeho vztahu k predátorovi a způsobuje, že kůň je v naší přítomnosti ochotně a rád, a usnadňuje nám obsedání a další výcvik.
Metoda TTouch
Dovolila bych si ale mezi přirozenou komunikaci zařadit i například práci Lindy Tellington Jonesové, která se sice nezabývá klasickým horsemanshipem, ale snaží se najít příjemnější způsob komunikace mezi lidmi a koňmi. Její teorie spočívá v magické síle jemných doteků, nazvaných TTouch, které se aplikují různou silou, na různá místa na těle, a slouží k uvolnění koně, k lepší pracovní připravenosti a následné větší ochotě. Snaží se tedy o to, aby nám kůň rozuměl, věřil nám, a aby mu byla komunikace s námi příjemná - jedno z desatera zásad horsemanshipu. Kromě doteků se zabývá také voděním koní ze země, což je občas opomíjená, ale velice důležitá oblast práce.
Jean Francois Pignon
Jako třešničku na závěr si můžeme uvést kouzelného Francouze jménem Jean Francois Pignon, který nikdy žádný z výše popsaných kurzů neabsolvoval, a přesto se nad kousky, které se svými koňmi dokáže, tají dech. Jeho pět koní s ním má velmi úzký vztah, a to, co spolu vyvádí, by se dalo doslova nazvat psími kusy - přichází na zavolání, na povel dokáže každá klisna zaujmout svoji pozici, což spěje až k propracovaným drezurním figurám. Jak je vidět, koním ke spolupráci stačí pouzerespekt, důvěra, férové jednání, hravé prvky a naše náklonnost.
Zkusme tedy koním věnovat náležitou péči - nikoliv však pouze fyzickou, ale hlavně jim věnujme náš čas. Pozorujme je v jejich přirozeném prostředí, sledujme jejich instinkty a reakce, a podle toho s nimi potom komunikujme. Schválně. Kůň se nám svým přátelstvím odmění sám.
